Píše se rok 2059 a svět už není, co býval.
Kostičas je dystopie, jejíž děj se odehrává v budoucnosti v roce 2059 v Anglii. Svět postihla další rasová nesnášenlivost. Tentokrát nepůjde o genocidu černochů ani židů, ale o lov lidí s nadpřirozenými schopnostmi. Hlavní hrdinkou příběhu je Paige, dívka s ojedinělým darem. Paige je krajinochodec - to znamená, že dokáže v podvědomí navštěvovat snové krajiny (v podstatě mysl) dalších lidí. Tak se dozvídá mnoho pikantních informací, které šéf gangu, pro který Paige pracuje, dokáže velmi dobře zpeněžit. Ale krajinochodectví je jen první část její výjimečnosti. Druhou částí je schopnost posednout, ovládat či dokonce zabít svým vlastním duchem jiné bytosti.
Používání nadpřirozených schopností je v tomhle světě nelegální. Existují orgány (Scion - organizace spravující Londýn), které mají za úkol "nepřirozené" sbírat a likvidovat. Jenže i šéfové mají šéfy a v tomto případě jsou nahoře tzv. Refájci - rasa velmi silných, téměř nepřemožitelných bytostí. Jejich úkolem je koncentrovat nepřirozené zajmuté Scionem na jednom místě. Nejvíc prahnou po lidech s tak výjimečnými schopnostmi, jako má Paige. Schovávají se za dobré úmysly chránit lidi proti Emejcům (o kterých se toho moc nedozvíme, asi v dalším dílu...). Nicméně v téhle knize není nic na první pohled takové, jak se zdá.
A co to ten Kostičas vůbec je? Souvisí to se slovy jakost a čas. Jsou to vězni - několik vybraných jedinců s nadpřirozenými schopnostmi. Jednou za 10 let kteří jsou odváženi na sběrné místo, kde se mají zúčastnit výcviku boje proti Emejcům. Tito lidé si se svůj úděl nevybrali dobrovolně a když chcete spolupráci po někom, kdo odmítá, je nejjednodušší možností krutovláda. Jak tenhle model převýchovy zvládne Paige, která je divoká a tvrdohlavá? Může vůbec na takovém místě vzniknout přátelství? Nebo dokonce láska?
Skvělý, originální svět, ale srovnání s j. k. rowling?
Názory na tuhle knihu se opravdu hodně různí. Chvíli trvá, než si na tu spoustu nových výrazů zvyknete. Kdo má radši pozvolný náběh děje, může mít trochu problém. Samantha Shannon se s náma vůbec nemazlí a ve velkém nám dávkuje nové názvy i dějové zvraty. Nicméně nemůžu říct, že bych se v knize ztratila. Naopak jsem byla mile překvapena svižností děje a novotvary mi nevadily. Pro toho, kdo by se nebyl jistý, je vzadu přehledný slovník pojmů). Po přečtení Kostičasu jsem byla nadšená ze světa, který Samantha vytvořila. Je naproto skvěle propracovaný a najít někde nějakou nesrovnalost či chybičku je téměř nemožné. A že jsem se jako knižní rejpal snažila.
Kostičas je prvním knihou z plánované sedmidílné série. Kvůli tomu je Samantha Shannon často přirovnávána k J.K. Rowling. Knihy obou autorek navíc vydává nakladatelství Bloomsbury, které má na spisovatelské talenty vyloženě čuch. Nicméně srovnání Harryho Pottera a Kostičasu se ode mě nedočkáte, protože zase až tolik si autorky podobné nejsou. Obě píšou čtivě, jejich světy jsou skvělé, ale každá je originální svým vlastním způsobem. Recenzi na 2. díl série s názvem The Mime Order (Vidořád) najdete také na tomto blogu.
Na konec bych chtěla ještě upozornit na nádhernou obálku, která se neskutečně povedla. Jedna z nejhezčích za poslední dobu, řekla bych.
Z anglického originálu The Bone Season vydaného nakladatelstvím Bloomsbury v New Yorku v roce 2013 přeložila Lenka Kapsová.
U nás vydalo nakladatelství Host v roce 2014, 479 stran
